Popelová a odkalovací jáma

Popelová jáma se v dobách pravidelného parního provozu vyskytovala v mnoha železničních stanicích, a prakticky v každém depu nebo výtopně. Tak jako každý stroj, potřebuje i parní lokomotiva během svého provozu patřičnou údržbu a doplňování paliva, popřípadě jiných provozních kapalin. V následujícím článku si povíme něco o odpadech parní lokomotivy. O popelu a vodním kalu.

Co potřebuje ke svému provozu osobní automobil, to si dnes každý dokáže lehce představit. Každý přece ví, že jako palivo je potřeba do auta nalít benzín, pro chlazení motoru proti přehřátí se do chladící soustavy lije voda, v zimním období doplněná o nemrznoucí kapalinu, do brzdové soustavy speciální brzdová kapalina s vysokou teplotou varu, o očištění čelních skel se stará čistící kapalina v ostřikovačích. Dále pak samozřejmě motorový olej, zabraňující zadření a přehřátí pohybujících se součástí, převodový olej v převodovce, atd. Co však potřebuje ke svému provozu parní lokomotiva, to dnes už ví málokdo. Jako palivo potřebuje parní lokomotiva dvě základní věci : vodu a uhlí. Voda, po přeměně na páru, je právě tím, co v parním stroji lokomotivy vytváří hnací sílu, která uvede stroj do pohybu. Pro přeměnu vody v páru je nutné vodu přivést k varu, a toho se dosáhne spalováním uhlí. Zásoby vody a uhlí si parní lokomotiva veze sebou. I když jsou to zásoby poměrně velké, někdy je bývá potřeba po cestě doplnit. To se týká především vody, jejíž spotřeba je značná. Proto je po cestě plánováno, při pravidelných zastávkách ve stanici, především doplnění vody. Jelikož doplnění vody zabere určitý čas, současně s touto činností je možné provádět i vysypání popela z popelníku lokomotivy do popelové jámy, která se právě pro tento účel zřizuje ve stanicích poblíž vodního jeřábu pro zbrojení lokomotivy vodou. Na roštu v topeništi hoří uhlí, které svým vyvíjeným teplem uvádí do varu vodu v lokomotivním kotli. Vyhořelé uhlí, tedy vlastně již popel, struska nebo škvára ( nachází se vespod, na roštu, pod nově přiloženou novou vrstvou uhlí ) je průběžně roštem odsypáváno do popelníku. Je jasné, že popelník není nafukovací, a tak je tedy jej občas vyprázdnit. Je přísně zakázáno odsypávat žhavý popel z popelníku někde na trati. A právě tomu, aby se lokomotiva mohla bezpečně zbavit nashromážděného popela slouží popelová jáma.

Popelová jáma v DKV Lovoscie. Předloha pro stavebnici. Kolejnice jsou upevněny na podélně umístěných pražcích.

Popelová jáma je vlastně betonová jáma, umístěná mezi kolejnicemi. Musí být dobře odvodněna, aby se v ní nezdržovala voda, ať již dešťová nebo voda použitá při výplachu popelníku. Za tímto účelem je její dno vyspádováno, a v nejnižším místě je odvod vody do kanalizace. Odvod vody musí být kryt roštem, aby popel,struska nebo škvára neodcházely volně do kanalizace, a nezanášeli ji. Po vysypání popela z popelníku do popelové jámy, je tento dělníky z jámy vyházen lopatou ven z jámy vně kolej. Odtud je potom opět lopatou naložen do popelových vozů a určen k odvozu. V některých větších depech jsou do tak konstrukčně upravené jámy vkládány vozíky, a popel je z lokomotivy vsypáván přímo do nich. To usnadňuje čištění jámy, neboť potom stačí jeřábem vytáhnout celý naplněný vozík, a vysypat ho do popelového vagónu. Popel, který se do popelové jámy z lokomotivy vysypává bývá často horký a žhavý, proto se, z hlediska požární bezpečnosti, popelové jámy nesmějí zřizovat poblíž uhelných skládek, a naopak, uhelné skládky se nesmějí zřizovat poblíž popelové jámy. To samé platí i o olejovém, a po nástupu motorové trakce i o naftovém hospodářství.

Popelová jáma v depu Železničního muzea Lužná u Rakovníka. Pohled na čerstvě vysypaný popel, který byl z popelníku vymýván hadicí. Vpravo je vodní jeřáb pro současné zbrojení vodou.

Další využití má popelová jáma při odkalování parního kotle. Přestože se pro lokomotivní kotel přednostně používá měkká voda, tedy taková, v níž je rozpuštěno co nejméně minerálů, dochází při odpařování vody ke vzniku kalů, usazenin a vodního kamene. Aby se tyto kaly a usazeniny neusazovaly na vnitřní stěně kotle, a tím nezhoršovaly jeho tepelnou účinnost, je každý lokomotivní kotel ve své nejnižší části opatřen odkalovacím ventilem. Při návratu lokomotivy ze služby do depa, se čas od času provedlo odkalení jejího kotle otevřením odkalovacího ventilu, kdy v této nejnižší části usazené kaly byly přetlakem vody a páry v kotli vypuštěny ven do odkalovací jámy. Ve větších depech byly za tímto účelem zřizovány samostatné odkalovací jámy. V menších depech a výtopnách se užívalo popelových jam, do kterých však musely být namontovány rošty, které tříštily pod tlakem vypouštěný prudký proud kalu s vodou. Odkalovat se nesmělo do popela, neboť by se prudkým proudem kalu popel rozvířil do okolí. A další potřeby parní lokomotivy ? Uhlí, písek, olej ? Vymývání kotle ? Zatápění ? O tom zase někdy příště.